Zdenka Tomášková, rozená Kadlecová, poznala Petra Bezruče ve svých jedenácti letech v Kostelci na Hané, kam se přestěhovala s rodiči a kde našel básník útočiště v době německé okupace. Později se stala jeho „dobrovolnou sekretářkou" a tuto činnost vykonávala až do básníkova skonu. Vedle o 62 let staršího básníka strávila nepřetržitě skoro 10 let. Po ukončení působení u Bezruče pracovala převážně ve zdravotnictví a ve školství. Na základě svých vzpomínek napsala knihu Ortel samoty (2003), v níž přibližuje tuto velkou literární osobnost jako člověka a zachycuje jej v souvislostech společenského dění. U příležitosti životního jubilea bude letos v rámci 62. ročníku festivalu Bezručova Opava paní Tomášková oceněna Cenou Statutárního města Opava.
Beseda se koná ve čtvrtek 5. září 2019 v 10 hodin v Památníku Petra Bezruče, Ostrožná 35, Opava. Zájemce prosíme o rezervaci na tel.: 778 528 219 nebo na e-mail: ppb@szm.cz. Vstup je zdarma.
Plakát ke stažení naleznete ZDE.
Zdenka Tomášková – letošní laureátka Ceny Statutárního města Opavy
Letošní vzácná jubilantka PhDr. Zdenka Tomášková, rozená Kadlecová, oceněná při příležitosti jejího životního jubilea letošní Cenou města Opavy, pochází ze Zámečku u Kroměříže. Olomoucká vysokoškolská studia na Univerzitě Palackého, obor psychologie, se jí stala průpravou pro celoživotní povolání, zejména v oblasti poradenství a pedopsychologie ve zdravotnictví i školství.
V Kostelci na Hané, kam se s rodiči přestěhovala, poznává již ve svých dvanácti letech významnou osobnost ‒ autora Slezských písní, básníka Petra Bezruče. Z rozhodnutí Antonína Pírka, jehož pohostinství Bezruč v Kostelci na Hané rád přijal, doprovází básníka na jeho dlouhých, často tříhodinových procházkách po okolí a zvídavě naslouchá o 62 let staršímu Vladimíru Vaškovi, který má vždy v zásobě nepřeberné informace o každé rostlině, stromu, či živočichu. Jejím „veledůležitým úkolem" je přivolat okamžitě pomoc, kdyby se „nedejbože" starému pánovi něco přihodilo. Absolvuje tak spontánně mnohá poučení z několika vědních oborů, na něž bude po letech s vděčností vzpomínat. Tak je tomu po celou dobu německé okupace.
To podivu i respektu hodné vzájemné přátelství básníka s děvčátkem navodí důvěru, která již tehdy Zdence Kadlecové pootevírá dveře i do básníkova výsostného soukromí, do světa české i světové literatury, zvláště poezie, výtvarného umění, životů malířů, sochařů, do světa vzácných bibliofilských tisků, ba dokonce i do jakési dobrovolné poštovní praxe. Pomáhá pečlivě připravovat zásilky pro mnohé sběratele vzácných soukromých bezručovských bibliofilských tisků, ale i běžné korespondence vypravované z kosteleckého Červeného domku, chráněného básníkova tuskula, všem jejich vděčným adresátům, jichž bývalo v jubilejních letech ke čtyřem stům.
Vzájemná důvěra časem vytváří prostor pro nikdy ne placenou, ale obětavou „dobrovolnou sekretářku" ‒ jak rád Petr Bezruč Zdenku Kadlecovou tituloval. Ta dobrovolná a zdaleka ne lehká či dokonce zanedbatelná služba velikánu české poezie pro ni bude vždy znamenat zajímavou zkušenost – smět být nablízku vzácné umělecké bytosti. Provázela život Petra Bezruče téměř až do básníkova skonu.
Je jedinečným a jediným dlouhodobým citlivým a poučeným svědkem básníkovy životní pouti, jeho zálib, drobných radostí, avšak také strastí, které Bezruče nemíjely. O mnohé z těchto zkušeností se doktorka Tomášková nezištně podělila se svými odbornými kolegy, přáteli, básníkovými čtenáři i sběrateli a vydavateli jeho díla. Je to nekonečná řada besed, rozhlasových pořadů, setkání, včetně těch opavských. Když si lidé pletli Bezručovy básně s národními písničkami, či dokonce se obávali, že je Bezručova poezie prokomunistická, nikdy nedala najevo, že jejich hledisko prozrazuje, že básníkovy verše nečetli, že je vlastně neznají, naopak trpělivě a laskavě vše uváděla na pravou míru. Její služba básníkovi trvá dodnes. A troufám si tvrdit, že tak tomu bude provždy...
Ortel samoty, kniha o Petru Bezručovi, jejíž autorkou je právě Zdenka Tomášková, je nejen literárně zajímavou, ale také historicky hodnověrnou výpovědí o životě básníka, jeho soukromí, lásce k přírodě, toulkách Beskydami, „výplazech na Lysou", přátelích, krajině jeho srdce. Stačí nalistovat prvních pár stánek ‒ a budete se těšit na každý návrat k dalším. Brávám „Ortel" do rukou často ‒ a vždy v něm objevím něco nového pro poznání i pro radost.
Město Opava se právem hrdě hlásí k Petru Bezručovi jako ke svému rodáku. Každoročně uctívá i místo jeho posledního odpočinku, především ale pečuje o sdělení básníkova uměleckého a společenského odkazu. Je přímo symbolické, že právě na letošním 62. ročníku festivalu spojeného s Bezručovým jménem předá primátor ing. Tomáš Navrátil Cenu Statutárního města Opavy člověku, který je celoživotně spjat s básníkem a jeho odkazem ‒ doktorce Zdence Tomáškové.
Zdenka Pfefferová
Poslední aktualizace článku: 03.12.2021
Vytisknout celý článek
