Vilém Plaček se narodil 10. března 1928 v Rovninách, v dnešní městské části Hlučína. Po ukončení středoškolského vzdělání na opavské obchodní akademii byl přijat na právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Srdce jej však již od mládí táhlo k poznání dějin a tak nepřekvapí, že zanedlouho přestoupil na fakultu filozofickou, kde posléze studium historie a filozofie také zdárně dokončil.
Svou profesní kariéru zahájil v rodném Hlučíně, na epizodické působení v komunální politice navázal v roce 1959 postem ředitele hlučínské jedenáctiletky. Školu vedl až roku 1962, kdy přijal místo vědeckého pracovníka opavského Slezského ústavu Československé akademie věd.
Z hlediska Plačkovy kariéry však byl podstatný zejména 1. prosinec 1970, od nějž zastával post ředitele někdejšího Slezského muzea. Z této pozice obhajoval zájmy instituce a jejich zaměstnanců po zbytek předlistopadového období, tedy bezmála dvě desetiletí. Toto období se vyznačovalo zintenzivněním a všestranným rozvojem odborných a organizačních muzejních činností, v mnohém dalece přesahující rámec, který bychom předpokládali u kulturní instituce normalizačního období. Z četných výdobytků Plačkovy éry instituce těžila i v období následujícím po jeho penzionování v roce 1990.
Následující dekády Plačkova života se nesly opět v duchu neutuchajících intelektuálních aktivit, soustředěných zejména na regionální vlastivědu, konkrétně zejména výzkum dějin rodného Hlučínska.
Ze série několika desítek vědeckých studií, popularizačních článků a odborných knih připomeňme alespoň faktograficky obsáhlé monografie dějiny obcí Dolního Benešova a Zábřehu, Ludgeřovic, Šilheřovic, Oldřišova, Markvartovic, Vřesiny, Darkovic, Velkých Hoštic a Kobeřic. Autor při jejich sepisování zužitkoval také svou zevrubnou znalost fondů muzejní sbírky a knihovny.
Mimo municipálních dějin obcí Hlučínska vzpomeňme také populární Opavskou kroniku letopisce 19. století Erasma Kreuzingera, kterou Plaček díky svému překladu do češtiny zpřístupnil také široké vrstvě dnešních Opavanů, pro které mohl starší německý jazyk a písmo představovat bariéru. Znalost cizích jazyků ostatně Plaček v posledních desetiletích využíval také při přednáškové či pedagogické činnosti.
O neutuchající autorově píli nejlépe svědčí, že poslední díl jeho obsáhlé hlučínské trilogie Prajzáci, mapující z hlediska syntézy vůbec poprvé dějiny tohoto rázovitého regionu, byl publikován v roce 2016. To by jistě nebylo možné bez obětavé pomoci Plačkovy manželky Magdy, která je rovněž spoluautorkou a lektorkou řady výše zmíněných knih.
Rozloučení s PhDr. Vilémem Plačkem, CSc. proběhne v pondělí v 11.00 na Městském hřbitově v Opavě.
Vyjadřujeme hlubokou lítost rodině.
Pracovníci Slezského zemského muzea
Foto: Vilém Plaček v ředitelně Slezského muzea v Opavě, 1987.
Poslední aktualizace článku: 03.12.2021
Vytisknout celý článek
