Obnovená krása

Jedním z hlavních úkolů každého muzea je péče o sbírky. S tím úzce souvisí pravidelné konzervování a restaurování sbírkových předmětů, které by bez těchto odborných zásahů zůstaly i nadále ležet bez povšimnutí v depozitářích muzea. Proto jsme se rozhodli prezentovat výsledky náročných restaurátorských zásahů široké veřejnosti, která tak může sama posoudit, jak restaurátoři naplňují své často skryté, přesto však tolik záslužné poslání.

Konzervace a restaurování předmětů kulturního dědictví představuje samostatný vědní obor, který řeší problémy záchrany a ochrany památek s důrazem na zachování maximální schopnosti každého sbírkového předmětu vypovídat v současnosti i budoucnosti o společnosti. 

V rámci výstavy je prezentována pestrá paleta sbírkových předmětů, které prošly různými restaurátorskými ateliéry a snahou je, aby tato skutečnost nepůsobila rušivě, naopak jde o to, ukázat, že každé restaurované dílo si zachovalo svoji dobovou tvář. U vystavených exponátů je reflektováno jejich poškození před restaurováním, vlastní průběh restaurování a samozřejmě konečný výsledek. Jednotlivé fáze restaurátorských postupů musí být pečlivě dokumentovány, restaurátoři musí dbát na to, aby v rámci zvolené metody práce přispěli nejen k záchraně a zachování svěřeného díla, ale také k plnému respektování jeho autenticity. Všechny ostatní vlivy, včetně subjektivních snah, musí ustoupit do pozadí. Tímto se profese restaurátorů liší od tvůrčích umělců, jejichž cíle jsou právě opačné. S každou novou zakázkou je tak restaurátor povinen brát v úvahu veškeré etické závazky, které tímto úkolem přejímá. Pokud by si tyto zásady neosvojil, nemohl by restaurovat nebo by restauroval špatně.

Vysoké nároky kladené na kvalitu pracovních postupů podporují intenzivní rozvoj vědního oboru konzervace a restaurování, který je klíčovým garantem uchování jedinečných a neopakovatelných hodnot kulturního dědictví. Do procesů restaurování ve stoupající míře přispívají vědečtí pracovníci z oboru chemie, fyziky, biologie, biochemie, farmakologie, elektroniky, počítačové techniky a dalších oborů. Díky tomu jsou restaurátorské zásahy kvalifikovanější, účinnější, trvalejší, méně poškozující originální hmotu památky a ve svých důsledcích i ekonomičtější. Je ale nutné si uvědomit, že výše zmíněné přírodovědné obory v žádném případě nenahrazují úlohu restaurátora, případně historika, ale pouze poskytují podklady a rozvíjejí základnu pro jejich náročnou práci.

Važme si starých věcí umělecké a řemeslné výroby, nejen pro jejich hodnotu, ale také jako práci a odkaz našich předků, minulost našeho národa.

 

Srdečně zveme a těšíme se na vás!